Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krvácivé horečky (hemoragické horečky)

Jiné názvy: Hemoragické (hemorrrhagické) horečky, infekční krvácivé (hemoragické) horečky, virové hemoragické (krvácivé) horečky,

Anglicky: Hemorrhagic fevers

Arenavires: Argentinian (hemorrhagic) fever, Bolivian (hemorrhagic) fever, Brazilian (hemorrhagic) fever, Venezuelan (hemorrhagic) fever, Lassa (hemorrhagic) fever

Bunyavires: Krymg-Kongo (hemorrhagic) fever, (hemorrhagic) fever with renal syndrome

Flavivires: (Hemorrhagic) fever of the Kyassanur forest (Kyassanur fever), Omsk (hemorrhagic) fever, yellow (hemorrhagic) fever, Dengue fever

Filovires: (Hemorrhagic) fever Ebola (Ebola-Zaire, Ebola-Sudan, Ebola-Bundibugyo, Ebola-Reston, Ebola-Ivory Coast), Marburg (hemorrhagic) fever

Původce: Arenaviry, Bunyaviry, Flaviviry a Filoviry

Úmrtnost: obvykle 10-50%, u některých menší nebo naopak větší: Horečka Dengue-0,05%, Ebola-Zaire a Marburgská horečka 85-90%.

Obor: Infekční lékařství

 

Krvácivé horečky, nebo hemoragické horečky, jsou, až na horečku Dengue (čti denge) nebezpečná, vážná infekční virová onemocnění, projevující se obvykle, jak už název napovídá krvácením, průjmem, zvracení a vysokou horečkou. Jsou způsobeny čtyřmi čeleděmi virů, arenaviry a bunyaviry, které natolik vážná nejsou a většinou vedou k uzdravení. Dále jsou to flaviviry, které jsou kromě horečky Dengue závažná a mají vysoké úmrtnostní procento. Nejhorší čeleď, která způsobuje nejzávažnější hemoragické horečky, kde jeden zástupce (Ebola-Zaire) je považován za nejnebezpečnější známý virus na světě, až v 55-90 procentech podle kmenu viru vedou k úmrtí, a zástupci této čeledě se nazývají filoviry.

 

Arenaviry

Vyskytují se hlavně v Jižní Americe, a mají jméno podle toho, v jakém jihoamerickém státě byly objeveny. Patří sem tedy Argentinská horečka, kterou způsobuje virus Junin (čti chunin), bolivijská horečka, způsobená virem machupo, brazilská horečka vyvolaná virem Sabia, horečka Lassa, jejíž původcem je virus Lassa a venezuelská horečka-virus Guanarito. Úmrtnost se pohybuje okolo 20-30% při neléčené infekci, arenavirové infekce jsou však ve srovnání s ostatními krvácivými horečkami dobře léčitelné a s kvalitní lékařskou péčí tedy úmrtnost (mortalita) těchto arenavirových horeček klesá na 3-7%.

Příznaky způsobené těmito infekcemi arenaviry jsou prakticky stejné, nezáleží na typu viru. Inkubační doba trvá několik dnů, nanejvýš dva týdny, obvykle však 2-5 dní. První nespecifické příznaky jsou bolesti hlavy, břicha, nevolnost (nausea), závratě a vzestup horečky na 37-38 °C. Za několik hodin se však přidá zvracení (vomit), silný průjem (diarea) a krvácení (hemoragie). Nemoc se postupně asi 2-4 dny zhoršuje a poté se buď začíná stav lepšit, nebo horšit, a bez lékařské péče při zhoršeném stavu pacient většinou umírá.

Přenos arenavirů-k nakažení (infikaci) stačí se dotknout pacienta nebo věci, které se během posledních několika dnů dotkl. Také přímým kontaktem s pacientovou krví a ostatními tělními tekutinami nebo exkrementy. Žádnou hemoragickou horečku kromě Eboly-Reston nelze přenést vzduchem, tedy ani arenavirové hemoragické horečky ne.

Prevence arenavirových infekcí není v Evropě nutná, protože se v Evropě téměř nevyskytují. Při cestování do endemických oblastí by měli být turisté poučeni o důsledné hygieně svými prostředky!, protože i jejich voda může být kontaminovaná. Doporučováno je si před odjezdem koupit jeden či dva (podle délky pobytu) desinfekční gely, který si před každým jídlem aplikujte na ruce (stačí 1-2 kapky).

Léčba (terapie) hemoragických horeček je složitá, arenavirové krvácivé horečky jsou však ve srovnání s ostatními poměrně dobře léčitelné. Vyžaduje však hospitalizaci na infekčním oddělení. Spočívá hlavně v podávání (většinou nitrožilně, intravenózně) antivirotik (virostatik, antivirových léků-antivirální terapie), hlavně ribavirinu (lék Rebetol)-chemický vzorec C8H12N4O5 , který proti arenavirům účinkuje nejlépe. Brání virům ve vztupu do buňky a když už, brání jim buňku opustit a postupně jsou zlikvidovány. Také je důležité udržovat vodní rovnováhu (dostatek tekutin), dodávat potřebné ionty a při silném krvácení případně krevní transfuzi, při vysoké horečce se snižuje (pokud je vyšší než 39 °C).

 

Bunyaviry

Bunyaviry jsou jediné z hemoragických horeček, které se mohou vykytovat i v jihovýchodní Evropě. Jsou o něco málo závažnější než arenaviry, jejich úmrtnost se pohybuje kolem 20-40%, s lékařskou péčí klesá na 5-10%, protože proti nim ribavirin účinkuje stejně dobře jako proti arenavirům. Zbůsobují krymskokonžskou horečku a hemoragickou (krvácivou) horečku s renálním (ledvinovým) syndromem.

Příznaky a inkubační doba jsou stejné nebo podobné jako u arenavirových infekcích, pro horečku s renálním syndromem jsou typické problémy s ledvinami.

Přenos je stejný jako u arenavirů a ostatních hemoragických horeček, ale bunyaviry mohou být navíc přeneseny hmyzem a klíšťaty.

Prevence je také stejná jako u arenavirových a jiných hemoragických infekcích, navíc se však doporučuje používat insekticidy a moskitiéry v endemických oblastech, případně jíst 1-2 kostky droždí denně, aby se zabránilo hmyzu a klíšťatům, kteří mohou bunyavirové horečky přenášet.

Léčba (terapie) probíhá taktéž stejně jako u arenavirových infekcí. U horečky s renálním syndromem se provádí hemodialýza.

 

Flaviviry

Flaviviry, kromě horečky Dengue (čti denge), zbůsobují už závažnější infekce, které se nedají účinně léčit ribavirinem, avšak i ten se používá. Flaviviry se vyskytují hlavně v Africe a v Asii, vyvolávají kyasanurskou horečku (horečka kyasanurského lesa, kyasanurská nemoc), omskou horečku, žlutou zimnici a málo závažnou horečku Dengue. Kromě horečky Dengue, kde je úmrtnost 0,05%, tedy 1 z 2000, se však úmrtnost pohybuje kolem 50%, s lékařskou péčí klesá na 5-20%.

Příznaky jsou prakticky stejné: inkubační doba činí několik dnů až týdnů. Nástup krvácení (hemoragie), horečka 38-41 °C, nausea, zvracení (vomit), průjem (diarea). Po pěti dnech se pacient začíná uzdravovat, nebo umírat.

U horečky Dengue, známé též jako "lamač kostí", jsou však příznaky jiné: horečka 37,5-40 °C, bolesti kostí, svalů a kloubů (revmatismus), svědění kůže a "červená svědivá skvrna" (vyrážka, rash), případně nevolnost (nausea) nebo průjem (diarea), zvracení není obvyklé.

U žluté zimnice se taktéž objevují problémy s ledvinami (renální syndrom).

Přenos je stejný jako u Bunyavirů.

Prevence je taktéž stejná jako u Bunyavirů nebo Arenavirů, v Evropě není nutná, proti žluté zimnici jako jediné z hemoragických horeček dokonce existuje očkování (vakcína), které je mnohdy povinné při cestě do endemických oblastí.

Léčba (terapie) probíhá podobně, spočívá v podávání ribavirinu, který je však méně účinný než u Arenavirů a Bunyavirů. Podává se krevní transfuze. Stejně tak se udržuje a kontroluje krevní tlak, elektrolytová a vodní rovnováha, případně se dodávají potřebné ionty, posiluje se imunitní systém pacienta, u žluté zimnice se podávají transfuze krevních destiček a vitamíny, hlavně K, který pomáhá udržet normální srážlivost krve. Podávají se také glukózové kapačky na posílení imunitního systému a celkovou regeneraci organismu. V případě zhoršení renálních funkcí se provádí hemodialýza.

U horečky Dengue vzhledem k mírnosti a poměrně malé úmrtnosti většinou postačí jen symptomatická (příznaková) léčba, hlavně snižování horečky (pokud je vyšší než 38 °C)-antipyretika a zmírnění bolesti kloubů a kostí (analgetika), případně masti proti svědění kůže. Dobře poslouží například Paralen, Ibalgin nebo Aspirin, existují i přírodní rady na zmírnění horečky, například octový zábal.

 

Filoviry

Filoviry jsou ještě nebezpečnější, mají nejvyšší úmrtnost ze všech hemoragických horeček, většina nakažených umírá. Jejich nejnebezpečnější zástupce, Ebola-Zaire, je považován za nejnebezpečnější známý virus na světě. Onemocnění, které tyto nebezpečné viry způsobují, Ebola (též krvácivá horečka Ebola, hemoragická horečka Ebola, horečka Ebola, EHF, z anglického Ebola haemorrhagic fever) a Marburgská nemoc (Marburgská horečka, Marburgská hemoragická (krvácivá) horečka, infekce marburgvirem), mají nejhorší prognózu ze všech hemoragických horeček a po vzteklině i nejhorší prognózu ze všech virových nemocí vůbec. Ebola byla pojmenována podle malé africké řeky Ebola, kde porpvé, v roce 1976 propukla první epidemie a od té doby si už Ebola vyžádala 1334 životů. Úmrtnost Eboly je průměrně 60-70%, záleží na kmenu viru: Ebola-Zaire má úmrtnost 80-90% (při kvalitní lékařské péči kolem 60%), Ebola-Sudan asi 50-60% (při kvalitní lékařské péči 25-40%), Ebola-Bundibugyo asi 30-40% (úmrtnost při kvalitní lékařské péči nebyla nikdy přesně změřena, objevil se jen jednou, úmrtnost by asi byla kolem 15%), Ebola-Reston a Ebola-Cote d'Ivoire (čti kót divuár) jsou pravděpodobně méně nebezpečné a pro člověka mají asi úmrtnost blížící se nule, není to však potvrzeno, protože jsou známy jen dva případy nakažení člověka Ebolou-Cote d'Ivoire. Neví se, jestli to, že se všichni uzdravili, je náhoda, nebo jestli jsou tento podtyp virů také nebezpečné. Je známo několik případů, kdy se lidé nakazili Ebolou-Reston, avšak nemoc u nich nepropukla. Proč lidé mají přirozenou imunitu proti Ebole-Reston, zatím nikdo neví. Marburgskou nemoc způsobuje virus Marburg, byl pojmenován podle německého města Marburg, kde se nakazili vědci zkoumající mrtvé opice dovezené z Afriky, od nich se nakazili. Marburgská nemoc má úmrtnost 70-80%, při kvalitní lékařské péči však klesá a pohybuje se kolem 50%. Z celkem 2360 lidí nemocných filoviry 1679 (asi 75%) nakažených zemřelo.

 

Příznaky jsou podobné jako u ostatních hemoragických horeček. Inkubační doba Eboly se pohybuje obvykle okolo 3-5 dnů, může být i 1-3 dny nebo naopak 5-30 dnů, ale jen vyjímečně. U Marburgské nemoci je inkubační doba obvykle dlouhá 5-7 dní. U obou nemocí nastupuje migréna (bolest hlavy), nevolnost (nausea), zvracení (vomit), silný průjem (diarea), bolest svalů a kloubů, silné pocení a vysoká horečka (febrilie) 38-41,5 °C. Později se může objevit epilepsie, pacient trpí epileptickými záchvaty, objevuje se krvácení z očí, to však již v závěrečném stadiu nemoci. Příčinou smrti bývá u Eboly, Marburgské nemoci i ostatních hemoragických horeček diseminovaná intravaskulární koagulopatie (nekontrolovatelné a špatně léčitelné srážení krve uvnitř žil a tepen, pokud k tomuto dojde, 95% pacientů nepřežívá) nebo dehydratace, smrt dehydratací však s lékařskou péčí už nenastává. Umírání nebo uzdravování nastává obvykle během 7-12 dnů. Rekonvalescence je zdlouhavá, komplikovaná většinou celoživotními problémy v důsledku poškození jater. Jsou hlášeny případy problémy s játry, zánětů jater, žaludku, varlat, osrdečníku a dalších.

Přenos Eboly i Marburgské horečky je stejný jako u ostatních hemoragických horeček.

Prevence v Evropě není nutná, při cestování do endemických oblastí je však stejná jako u Bunyavirových, Arenavirových a Flavivirových infekcích.

Léčba (terapie) Eboly i Marburgské nemoci je nejsložitější a nejkomplikovanější ze všech krvácivých (hemoragických) horeček. Kromě horečky Dengue, tak jako všechny ostatní hemoragické horečky vyžadují hospizalizaci na infekčním oddělení. Součástí je jen podpůrná léčba. Léčba interferony, což jsou látky produkované mj. imunitním systémem (ale vyráběné i syntheticky), které zabraňují množení většiny virů, na filoviry prakticky neúčinkují, a tak se k léčbě nepoužívají. Antivirotika (virostatika)-ribavirin má na filoviry jen malý, slabý nebo mizivý, skoro až nulový účinek, přesto se k léčbě Eboly a Marburgské nemoci používá. Dále se používá výtažek, krevní sérum získané ze sražené krve pacientů, kteří Ebolu, případně Marburgskou nemoc přežili. Musí však být použita krev pacienta, které měl stejný podtyp Eboly jako ten, kterou má pacient, jinak by to bylo neúčinné (pacient s Ebola-Zaire dostane krev od pacienta s prodělanou Ebolou-Zaire, pacient s Ebola-Sudan dostane krev od pacienta s prodělanou Ebolou-Sudan, a tak dále). Sérum však má omezený a malý účinek, jde vlastně o přidání protilátek proti Ebole do organismu (čím je meší doba mezi proděláním Eboly a podání séra jinému pacientovi, tím je léčba účinnější). Jeho účinnost nebyla přesně změřena. Dále se udržuje a kontroluje krevní tlak, doplňují se tekutiny intravenózně nebo perorálně (rehydratace), dodávají se potřebné ionty a elektrolyty (udržuje se hoemostáze), podávají se vitaminové injekce a v případě silného krvácení se podává krevní transfuze a v případě respiračních potíží se uměle vetilem nebo přístrojem zajišťuje řádné dýchání.

 

Tabulka úmrtnosti všech hemoragických horeček s a bez kvalitní lékařské péče

   Nemoc                 Bez kvalitní péče        S kvalitní péčí

  Arenavirové infekce                20-30%                                                asi 5%

  Bunyavirové infekce                20-40%                                                 5-10%

  Flavivirové infekce   asi 50%, horečka Dengue 0,1%    10-25%, horečka Dengue 0,05%

  Filovirové infekce:                    70-80%                                               asi 50%

        Ebola-Zaire                           80-90%                                                 asi 60%

   Marburgská nemoc                    70-80%                                                 asi 50%

        Ebola-Sudan                         50-60%                                                 25-40%

    Ebola-Bundibugyo                    30-40%                                  pravděpodobně kolem 15%

    Ebola-Cote d'Ivoire           pravděpodobně malá                          pravděpodobně malá

        Ebola-Reston           onemocnění lidí není možné                onemocnění lidí není možné

 

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< červen / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 381634
Měsíc: 4556
Den: 141

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA